Rok se s rokem sešel a likérnická část Plzně, tedy Božkov, se stala opět útočištěm více jak dvanáctihodinového maratónu vedeného nejvýraznějšími skupinami západočeské coreové scény. Počasí se chovalo dle stejné šablony jako minulý rok. Nejdříve vyhrožovalo zakaboněným šedým mračením, místy i plačtivé krůpěje na zem sesílalo, jakmile však pochopilo, že X-core bude i přes kabonění, své úsilí znepříjemnit sobotní odpoledne vzdalo a začalo na houstnoucí lid ukazovat svoji přívětivější část. Já však svoji tělesnost na akci nepřivlekl kvůli počasí, takže… Hurá na skupiny!

Otevřením celého festu byla na venkovní scéně pověřena skupina HOT SNAIL, která působila velmi rozpačitě. Chyběl druhý kytarista, a možná proto jejich psychotropně rozvrzaný nářek vykazoval známky jisté nesehranosti a rozskřípanosti. Výkon zazdívaly hlavně velmi jednoduché bicí, do kterých byly kolovrátkově klepány dokolečka stále jedny a ty samé rytmy. O poznání lépe vyzněla první skupina vnitřní scény - mladé a perspektivní trio ABUSED. Osobitá valivá emo-coreová depka s kurtovským chraplákem, nápaditou rytmikou a zajímavými záseky si již vyžadovala soustředěnější poslech. Ačkoliv jsem při zkoušce zvuku měl o vnitřní scénu obavu, první hrající měli kupodivu zvuk velmi obstojný.

Počátek jako vždy ubíhal ve velmi akčním tempu, takže jakmile ABUSED dohráli, začaly se již venku ze scény v altánku ozývat tóny třetího hrajícího v pořadí - hořovicko-českobudějovických COM@POSED. Skupina vyrůstající na torzu neometalového přírodního živlu zvaného JADE WAH’OO i v novém kabátci staví na základních pilířích svého předchůdce. Těmi byly kytarové efekty, vysoká instrumentální úroveň a zajímavé rytmy. Celek však vyznívá mnohem mírněji. Výsledkem je hodně melodická nu-metalová fůze, která se může pochlubit zpěvákem, který „na to má“, což v poslední době v této hudební oblasti nebývá tak docela zvykem. Obraťme nyní pozornost opět na indoor stage, kde se připravuje jedna z nejtvrdších skupin tohoto dne. Jsou jimi GRIND 6.4 - grindová smršť nelítostných rytmů od smečky, která má za sebou vystoupení s vokalistou death metalových matadorů SINISTER na loňském festivalu Fit Of Rage. Instrumentálně velmi slušná porce grindových prasečinek (včetně názvů skladeb typu: „Legostavebnice z obratlů ukrajinského námezdního dělníka tančícího mimo lešení mezi sedmým patrem a přízemím právě rekonstruované budovy“), které však ani jednou neměly grindovou stopáž, jistě potěšila všechny fanoušky extrémních žánrů. Nedílnou součástí pódia byla i velká plachta papíru s playlistem, který byl mezi skladbami dlouze předčítán. Stejně nedílnou součástkou byl i duševní otec skupiny a guru plzeňského tatoo’n‘piercingu Bart, jenž byl viděn již více jak dvě hodiny před vystoupením, kterak se poctivě rozehrává. Dovolím si na těchto místech postesknout po druhé kytaře, která skupině velmi slušela, když jsem GRIND 6.4 slyšel naposledy.

Po brusičské náloži dal osud vzniknout neplánované přestávce, zapříčiněné tím, že díky odcházejícímu kytaristovi nepřijela kapela NASTY?. V této době jsem aspoň provedl cyklickou výměnu tělních tekutin a svůj jícen potěšil toastem, po kterém náhlé ticho přerušili thrash-death-coristi BED SORES. Nutno podotknouti, že to byla první skupina, která donutila několik odvážlivců k nějakému pohybu - byť sporadickému. Rokycanským „proleženinám“ by rozhodně slušela techničtější poloha. Oproti Basinfire festu, kde jsem je viděl letos naposledy, byl poněkud utlumen vokál, který v brutálních polohách byl slyšet dobře, nicméně v těch několika málo melodických ve zvukové mase velmi tonul. Při počátku dalšího venkovního setu mi však poklesla čelist.

Kontroverzní formaci H.A.T.E! jsem znal zatím jen z doslechu. Sbírku zajímavých individuí vedl zpěvák s image šíleného asistenta katedry jaderné fyziky a chováním „nesvéprávného buzíka“ - nechť mi sousloví skupina promine, není myšleno jako urážka. Jakmile jsem se aklimatizoval a začal se soustředit na hudbu, skupina si mě rychle získala. Velmi, ale opravdu velmi afektovaný emo-core s procítěně vybrečeným vokálem, s dvoukytarovým zápřahem a několika zajímavými instrumentálními jevy zaujal většinu přihlížejících hlavně hysterickým projevem frontmana. Jeden z kytaristů část koncertu odbušil do strun dlaní, část se pokoušel o kytarový slap a neustále se zavřenými víčky řval do prázdna. Zpěvák s marsvolťáckou řepou na pódiu předváděl jeden prostocvik za druhým, z produkce dopadal déšť naléhavých kapek, ale hlavně se člověk ještě velmi dobře bavil. Pro mne rozhodně objev letošního X-coru, který chci vidět minimálně ještě jednou v nějakém tmavém klubíku a s lepším zvukem, neboť bych si na ně rád dotvořil světonázor.

Uvnitř již značně zhoustl dav v očekávání nepomuckých hard-korn-coristů SNAIL. Skupinu jsem měl možnost vidět před několika týdny na Basinfire festu - opět nejvíce zaujal malý arménský ďáblík s basou, který vrhal do davu jeden čertovský xichtík za druhým. Zvuk byl o něco méně vybuzený - prim hrála rytmika a zpěv, kytarová hradba se poněkud ztrácela opodál. Skladbám by dle mého přeci jen prospěla výraznější infikace instrumentální propracovaností, hudebníci na to rozhodně mají a je škoda, že svých schopností více nevyužívají. SNAILům však nelze upřít fakt, že hudba kterou dělají „funguje“, a tak byli první skupinou, která dala vzniknout bouřlivějšímu kotli v sále. Další vystoupení patřilo jedné z X-core stálic, skupině POSITIVE MIND. Melodický přímočarý metal-core s tasmánským řvounem Henrym u mikrofonu budil trochu dojem, že již přešla svůj zenit. Henry byl dříve při koncertech monočlánkem, který nelze za žádnou cenu vybít, nyní jsem onu nespoutanou energii, která dávala této tachovsko-plzeňské pětce šťávu, poněkud postrádal. Setu bohužel neprospělo ani velmi rozpačité hostování hlavního pořadatele akce Šimona ve skladbě „Lucky Strike“, které se neobešlo bez falešných tónů a pasáží, které byly rytmicky značně nejisté.

Po pozitivně-myslících tu bylo méně veselé zjištění. Slunce má totiž rakovinu. Elektro-death-industrial-metal SUN.HAS.CANCER bohužel trpěli neduhem, který provázel nejednu skupinu hrající na vnitřní scéně. Velmi zahuhlaná a nečitelná masa zvuku nedovolila ani pozornějšímu uchu po většinu času dekódovat, co přesně se vlastně z reproduktorů line. Na scéně venkovní se již připravila nejmladší skupina festivalu - BEAT THE ODDS. Popravdě řečeno, po posledních dvou koncertech tohoto nu-thrash-death-emo-metal-core, které jsem měl možnost v době nedávné shlédnout, jsem očekával výkon velmi nevalných kvalit. Skupina prošla personálními škatulata-hejbejte se, kytarista Vadim stanul za bicími, kytaru obsluhuje nově příchozí člen Looser a druhého mikrofonu se ujala nová tvář, která bohužel v melodických polohách dokáže trhat uši falešným zpěvem a velmi nejistou intonací. To si naštěstí uvědomil i zvukař a prozřetelně oba zpěvy stáhnul. V mnohých aranžích jako bych zaslechl osobitou kytarovou školu skupiny DIVE (potažmo strunného ekvilibristy Filipa), která vystupovala v hlavním čase večera. Že by mladá x-core generace začala opisovat od té starší?

Dalším bandem, na který jsem se velmi těšil a bohužel si ho díky nepříliš kvalitnímu zvuku příliš neužil, byli rokycanští brutal-deatheři FEEBLE MINDED, kteří vystoupili pouze s jedním kytaristou. Velmi přebasovaný set silně zazdil doménu skupiny - baskytaristu Jaromíra, který ač po hmatníku své bezpražcovky bruslil sebevíc, do lidí šlo povětšinou jen nevýrazné hučení. Zazněl samozřejmě obligátní cover od DYING FETUS, jakožto i valivá deathová balada „Warinski“. Na venkovní scéně byl již připraven objev třináctého ročníku soutěže Múza, skupina 5TH APRIL. Melodické emíčko s charakteristickým USA-zabarvením, které zdá se mi za našimi hranicemi hraje kdekdo a u nás téměř nikdo. Sympatický projev, pohodová hudba a hlavně po delší době zpěvák tohoto žánru, který výrazně omezil falešné tóny v melodických polohách. Sice se mi zdálo, že skupina trochu ubrala z energie, která z ní stříkala na soutěžním finále, kde jsem je viděl naposledy, ale i tak šlo o jeden z nejlepších výkonů na venkovní scéně.

Uvnitř se již schylovalo k nejkontroverznějšímu vystoupení večera, které obstaral noisy-industrial-theatre zvaný ZETMYZÁŘE. Stůl připravený k produkci připomínal okleštěnou nástrojovku hlukotvůrců NAPALMED, však naději, že nepůjde jen o nekompromisní zvukové stěny mi dávala sestava bicích a baskytara. Vystoupení začalo velmi záhy. Oba dva mužíci obstarávající stůl s noise-industriální technikou si nasadili pitoreskní masky handmade výroby. Jakmile se set odpálil, přivlála na pódium bizarní postava a ujala se dvou mikrofonů. Popsat ji bude těžké. Černá koruna, kožená ručně sešívaná kravata plandající až u kolenou, modré sako a tesilky, místo prstů cáry černé kůže. Ve tváři výraz blázna, kazatele, imperátora i léčitele lidských duší. ZETMYZÁŘE roztočili nevídaný kolotoč, jenž paralyzoval většinu lidí v doslechu, a sklidili za svůj divadelní experiment balancující na hranici totálního šílenství zasloužený úspěch.

Mezitím se připravovalo poslední a o poznání konvenčnější vystoupení na venkovní scéně. Hard-crossoveroví THE.SWITCH, vítězové letošního soutěžního klání Jim Beam Music, zvučili dlouho, předlouho a problémy s monitory na pódiu nebraly konců. Jejich set měl ze všech venkovních jednoznačně nejsilnější zvuk, nejprofesionálnější projev a největší kotel. Krom skladeb, které se připravují na nové CD, zazněly i osvědčené vály ze zatím posledního kotouče „Beautiful“ jako „Donor“ či „Akvárko“. Zpěvák Štěpán dal do svého výkonu vše, lezl po zvukové aparatuře, skákal dolů a ke konci setu se z jeho zpoceného těla energie viditelně odpařovala a tvořila nad ním miniaturní mráčky. Vystoupení v mých očích poněkud srazily některé lascivní hecující hlášky.

Poté byl uvnitř připraven další set. MADE BY THE FIRE - symfonie z řádu kulometných rychle zaplavila celý prostor neprodyšným oceánem sonickým, který nelítostně topil osazenstvo sálu. Lid člověčenský, nemajíce kam prchnout, zmítal se v ukrutných křečích ve snaze udělat těch několik temp k něčemu pevnému a reálnému. Hráz reality však nenávratně protržena byla a psycho-rytmická monstra z dimenzí nelidských vrhala se boltci ušními do mozků přítomných, kde krystalicky čiré zrůdnosti konala, a nezastavil ji ani výluh kombuchový, jenž ve vřavě apokalyptické po zemi se roztekl. Matematicko-sonická masáž smyslů skončila stejně náhle jako začala a dala všem odechnout od kultury masochistické.

Poslední hrající skupinou, kterou jsem shlédl, byli emo-crossoveroví náladotvůrci DIVE. Jejich set je zpravidla vždy o dobrém zvuku a pokud ho nemají, znamená to velkou nevýhodu. A bohužel. Dobrý zvuk neměli. I tak ale předvedli skvělý a energický výkon. Zpěvák Dáda přislíbil v brzké době oficiální natáčení klipu ke skladbě „Live In Dreams“, kromě ní zazněly skladby jako „Zkurska“, „Friendshit“ a další. Set byl doprovázen velmi solidním kotlem, nebyla ani nouze o pokusy ve stagedivingu. U této skupiny si jsem jist, že je v dnešní době jen otázkou času, kdy je nějaká vyhledávací soutěž katapultuje na výsluní českého neometalu. Poslední skupinou byli LOCOMOTIVE, bohužel jsem je již neshlédl, neboť se mi nabídl lákavý odvoz domů.

Pojďme tedy letošní ročník zbilancovat. Největší nevýhodu jsem viděl ve zvuku hlavně na scéně vnitřní, kde měli ucházející nazvučení snad jen MADE BY THE FIRE a ABUSED, venku byl zvuk (pominu-li THE.SWITCH) zase velmi „mírný“ a „hodný“, ale zase celkem dobře čitelný bez nějakého zásadního přebuzení. Zajímavým zpestřením byl experiment ZETMYZÁŘE, objevem celého dne pro mne byla vodňanská banda H.A.T.E!, na níž jsem si sice prozatím vytvořil poněkud rozporuplný názor, o to víc je však chci vidět ještě jednou. Celý den příjemně ubíhal, hlavně první tři hodiny utekly ani nevím jak. Inu doufám, že se organizátoři nenechají rozhodit počtem lidí, kterých letos bylo jen něco kolem dvou set (platících) a příští rok se v Božkově opět setkáme.